michal klodner

Vstup volný / Free entry ROXY PRAHA 26. 2. 20:00 - 02:00 h / 8 pm - 2 am Anymade vjs anymadestudio.com Initi vj initi.org Puk Puk vjs myspace.com/puk_puk Věra Lukášová vj fiume.cz/vj Akkamiau live myspace.com/akkamiau Banyek aka Soutien Gorge live myspace.com/soutiengorge, bitlabrecords.com Electric / Fret live myspace.com/indiescum, myspace.com/chernobylmusick Fiju dj anymadestudio.com Fiordmoss live intermedia.ffa.vutbr.cz/900-century-fiordmoss Sonority live myspace.com/sonorityidm Uvádí Roxy promotion

LINE UP
20:00-21:30 Puk Puk vjs & Fiju dj
21:30-22:00 Vera Lukasova vj & Fjordmoss live
22:00-22:50 Anymade vjs & Banyek aka Soutien Gorge live
22:50-23:30 Fiju vj (Anymade vjs) & Akkamiau live
23:30-00:30 Anymade vjs vj & Banyek aka Soutien Gorge live
00:30-02:00 Initi vj & Sonority live + Electric / Fret live

TEXT
Výběr interpretů jenž vystoupí v rámci unorové edice vzniknul průnikem pomyslných množin jejichž společným jmenovatelem je Brno. Všichni z vystupujících jsou nějakým způsobem spojeni s Brnem či aktivně přispívaji k dění na brněnské scéně. Děje se tak buď umělecky (Anymade, Puk Puk, ElectricFret, Filip Cenek, atd), organizačně (ElectricFret-organizátor akcí Heavy Mental, Kazzzzm a člen CHERNOBYL COLLECTIVE, Filip Cenek - kurátor filmové sekce festivalu NEW!NEW! a člen kolektivu Fiume, VJ Kolouch - kurátor sekce vizuálni uměni festivalu NEW!NEW! a člen Fiume a nebo pedagogicky (Filip Cenek, Akkamiau - oba FaVU).
Při výběru vizualních umělců byl kladen důraz na to, aby vjing nebyl jedinou formou jimiž, se vybraní autoři prezentují, a aby se mimo toto pole jednalo o výrazné umělecké osobnosti: Filip Cenek ( VJ Věra Lukášová) - vizualní umělec, Puk Puk a ANYMADE - výtvarníci, ilustrátoři a animátoři, INITI - streetartista, fotograf a grafický designér. Všichni navštěvují a nebo navštěvovali některou z tuzemských vysokých uměleckých škol a jsou aktivní jak v galerijním, tak ve festivalovém provozu.
Jedním z dalších aspektů výběru bylo i přes rozličné typy přístupů (analogová animace, vektorová ilustrace, processing atd.) preferovaní výběru cest, pro které je obsahová část samostatným předmětem zájmu a hledáním narativních forem.
Všichni z vybraných vizuálních umělců vystoupili letos a nebo na některém z předchozích ročníků festivalu NEW!NEW!.

> tjo sem v berline a vcera sembyl na krute instalaci/performaanci, jestli
> znas monolake, tak ve velke tovarni hale meli matici 8x8 balonu ktery se
> daly jedntlive rozsvecovat a servama poustet do ruzny vysky, takzee to
> delalo v prostoru nejruznejsi 3d kompozice samzrejme dokonale propojeny s
> tim jak blikaly a svitily podle hudby
> nadhera uz sem neco takovyho dlouho nevidel co te uplne dostane

Club Berghain Berlin, January 29, 4 kanalovy zvuk, ve videu je interlace ale nechal sem to tak, se mi libilo jak je to zanoisovane. ciste video asi i lepsi je na strankach monolake

Level 5

5a Zničehonic jste v jednom pražském klubu. Přijel jste autem ze squattu. Jste vzduchoplavec a vznášíte se na vlně dlaní.

Možná vidíte mou tvář. Možná vidíte tváře ostatních oříšků. Jestli je tomu tak, vraťte se do 2a a odpovězte: Na pozdrav servus,

odpověz čus, Na pozdrav čaj odpověz čaj, na pozdrav zdar odpověz czeszt. Teď už je docela dost dobře možné , že se Ti podaří vstoupit dovnitř a najít terminál, stát se hrdinou příběhu.Postupuj. Pokud tomu tak není, tak jdi radši na pivo, prostě to zabal a jdi domu. A ve hře se vrať na 4. level.

5b Zničehonic jste v Berlíně. Přijel jste tam z Amsterodamu. Najděte kafé Schlieman a vykopejte tam svoje archeologické alter ego, zavanuté nánosem stříbrného prachu z věčností měsíčních dun, to namalujte, společně s motivem z trezoru a obrázky odneste do Tachelles. Pokud použijete správné heslo tak jste v této chvíli hrdina příběhu, podepisujte se jako Jean Paul Sourryz a postupujte na level 7.

5c Jste úplně mimo.

5d Kouříte Joint.

5e Pravděpodobně jste uvnitř squattu, postupujte na level 6.

Level 6

6a Jseš turista a brzo dostaneš na držku. Tvoje hra skončila, můžeš se v pohodě začíst do 22. kapitoly.

V patrech a palubách jsou pokoje, izby, ateliéry, kabinety, kajuty, pěknej bordel,bytečky, komůrky a společenské místnosti, kde se squatteři radí, kam chodit do práce a jak vyzrát na bídu, kde najít poklad bukanýrů, jak dál. Jsou to totiž takoví městští piráti, kteří jsou posádkami těch domů, z kterých by se jinak stali bludní holanďani plující na demolici; a kteří žijí z pokladů. Milada je takový Nautilus. Na střeše je přistávací modul pro kosmické lodi a naopak ve sklepě je kotel samotného pekla. V něm se za odměnu smažej duše prevítů., kteří za života kšaftovali s domama a parcelama. Jejich duše tvoří v patrech věž a kdo je nejvíc dole, ten je na tom nejhůř, protože jím protékají výkaly všech ostatních.

Duše Squatterů je duše básnická.

V Tacheles dole na dvoře kováři v pekelném ohni uzamykají ztrápené duše do železných soch a Rachael, androidka urban blade runner vzala sebou sprej a v průjezdu vykříčela svoje VIRTUAL RAPE! do další vrstvy paměti divočiny, tam, odkud tekknaři spiral tribe vzali za blažených časů Hostomic zmutované MIGy na výlet do čech.

tak se mi konecne v noci podarilo zkompilovat PD|PDP|PiDiP s objektem pdp_live~

v baliccich pd extended tenhle objekt vubec neni asi pidip vubec nekompilujou s ffmpegem a ono to taky bylo docela zapeklity Y.degoyon asi nepouziva aktualni ffmpeg takze v pdp_live~.c a jinde par veci chybelo, podle hlasek kompilatoru sem to postupne poupravil ale nejvetsi zasek ze sem si nevsiml ze se vysledny external nelinkuje s libavutil.a

ale vysledek je parada - na fotce, tak mam radost, muzu zas prehravat video do libovolneho poctu vystupnich oken a parametrama menit i jejich velikost a umisteni na obrazovce a funguje to i pres vic desktopu - jak je videt na prepinani compizu v eeebuntu

tak myslim ze na bulve 22. zacnu po vzoru live coding sessions tim ze si zkompiluju PD (uz to mam vsechno ve skriptu) a pak z neho budu promitat na rotujici krychli na kazdou stenu neco jineho :)

a tomu se rika FLOSS+Art, vsechno je DIY/opensource
NIGHTRIDERS ON CODE...

je to trochu prace s tema zdrojakama a tvorenim patchu peknejch par dni tim clovek stravi ale znamena to svobodu, novy zpusoby premysleni, nedokazu si predstavit ze bych mel pouzivat nejakej komercni jednoucelovej software jako rezolume

vlastne sem s tim zacal nekdy 2004 kdy sem si koupil notebook s AMD64 a po trose uvah sem na nej dal gentoo+fvwm a kompiloval PD a tehdy sem upravoval zdrojaky i samotnyho pD protoze to ukladalo format cisel do patche blbe a po otevreni z toho byla silenost a vubec sem to dost musel lamat aby se to kompilovalo pro 64bit tehdy to zacinalo a par objektu PDP kvuli tomu padalo, ted sem teda presel na dvoujadro Intel a eebuntu s compiz+fusion tak pude prvni performance...

Onehdy dávali v televizi film a já si řikal - tjo, to uz dlouho nedávali tenhle biják... protože to je kultovní film tak nějak mojí generace, který každej viděl už mockrát. Nejdřív se mi moc nelíbil a nejlepším pro mě zůstávalo Šeptej, esence 90. let ale Samotáři sou skvělej film, možná trochu moc dospělej.

Taky sem k němu dospěl. Existuje taková mánie vyhledávat místa, kde se natáčely slavný filmy. Srovnávat, jak vypadaly dřív... Celkem náhodou se mi to povedlo. Ve scéně, kdy Vesna příjde k Robertovi s podepsaným trsátkem, které mu slíbila na koncertě v Roxy, kde on zatím sbalil barmanku a zmizel, jsme v bytě v posledním patře jednoho domu, a já sem najednou zjistil, že tam bydlím taky. Teda hned vedle na tom patře.

Ve filmu bych si mohl s cynickým Robertem po vecerech pouštět nahrávky hádek a emotivních scén známých, v reále tam ale vklidu bydlí scénárista Samotářů a režisér lecčeho dalšího Petr Zelenka.

Nahoře film, dole fotka z chodby, kde po schodech utíkala Vesna pryč.

Financial crisis, lay offs, it is everywhere here and much more in America. Vladimír Kokolia (major Czech painter) for his exhibition of trash writes on his blog (bloguje.kokolia.eu :) that western civilisation is the biggest exporter of trash and the financial crisis is a trash which crashed into pieces after fast and reckless driving. "If mighty financial institutions go on their knees like at conveyor belt, it's a clear cock-up -- but their trash culminated in the times before, when they looked glamorous, with the succesful aura to eternity! By other words, we should be able to recognize trash in the fast, easy and reckless driving rather than ex-post when served like a pile of crash."

And automotive industry follows financial institutions. Car companies are in debt, interrupting the production and i'm happy. When I open window I cannot hear my own words, I go out of the house, often with my little daughter, there is one car after another, almost permanently the whole year and time of day jams. I call those people constipators. They must have soe urgent need to go into fleets of standing constipators and stink. Pedestrians are poor men, they stand five minutes waiting for green light on the semaphore while the owners of cars roll along and then the have five seconds to cross while other owher of cars run against them from the side street. Crossings, semaphores, all is set up best for the owners of cars and discriminating walkers. It is silent social caste system. I'm not against using cars, but against abusing them and abusing them in a mass scale. Two thirds of the cars are seated by one person. The problems of car companies make me happy and higher the price of oil, the better.

Don't know if it's only a temporary mania, could be, the blow-out of internet bubble several years before also did not destruct information and communication technologies. But if the crisis continues it will be a problem because to get rid of this industrial complex and related thinking won't be easy. It's interesting to think about how it all started. Before like 80 years the automobiles were something new and progressive, people employed in these fields were bringing some change into society and driving a car meant new style, freedom, future. Today, we are suffocated by pollution, noise and industrial-petroleum complex. It's also interesting to think about what will happen in near future with ICT or new media (different words in technological and human science dictionaries for the same), today progressive and solving a lot of problems of the past by new ways and possibilities, but later maybe problematic.

And i should not forget - the crisis begins to affect media also in CR. Magazines, internet servers, all addicted to advertising demand. In America film studios and also MTV lay off. So the question is how it will be with cultural financing heh?

I've been mentioning before some negative phenomena in new media art and perhaps i will be mentioning again :), for further joy of someone... but now i'd like to think about something different. Financial system nowadays is not about real values. Money are virtual and it's only a system of numbers somewhere in computers. If you give money to bank and they add several ones and zeros to number which represents your savings and disponible amount, it's just a social construction, a complex social contract of many levels of abstraction and trust. For the system to function, the value allways has to disappear somewhere, in longer term most of the people loose their money on this system, every 10 or 15 years some crisis comes, social change and we are starting again. Nor the contemporary crisis is not the end of the world as we know it and havenless catastrophe. It's a sign of transformation, social and cultural flows are changing, thinking is adapting to new situation, the structure of the market and industrial sectors is changing. And we need this change.

It's winter solstice, the dark time of the year, when a lot is hidden under the surface and i remember a year before by this time i had feelings that the people's relations are tearing and transforming, that existing networks could not work anymore and connect new tendencies and the process of reconfiguration had begun... and that i am the element, which is part of the interconnection changes... and so on, i was depressed a bit maybe..

I cannot say what does the nature of changes mean exactly, i look forward to something pleasant and interesting and we'll see when the sun begins to approach the spring.

People speak about cinema digitization and HD and similar things. Producers of FAMUfestu have taken it this year without hesitation, they bought terabyte harddrives and came asking it all in computer files. During three weeks in the Studio we captured uncompressed video from Digibeta tapes, where the contributions from the authors were collected and which will be used for classical archiving. We cutted, encoded into Apple ProRes, sorted, made chaos, added what people brought on harddrives directly from editing rooms, encoded again, and deinterlaced. The result is 900GB of films in master quality, which are in Archa theatre put into blocks in broadcasting software, info about widescreen aspect is added and the projections can start.

Part of it all is a HD section where 4 films will be screened in the resolution of 1920x1080 and it is totally another cup of tea and before something like this was not able at all.

The taste will be enriched by digitized films from the 60 years history of FAMU - 60s, 70s. and 80s - Vasulka, Jakubisko, luxury pieces.

Now just pray not to be messed up it all, no jerky fucked-up pixels running around to make it chaser of the decade :-)

Jinak nez obvykle kdy pisu o akcich co uz byly ted tu mam pozvanku na predstaveni TNF v listopadu, jako prvni jsou Fantommysteria v hale CKD v Karline s koncertem skladatele postindustrialni vazne hudby Vladimira Hirsche, pak solovy Dybbuk Iry a Prvotni priznaky ztraty jmena.

Minulý týden mě zaujaly dvě věci, které spojuje jeden ateliér ve Studiu. V úterý odpoledne mě odchytila paní na chodbě, že nemám být pořád zalezlý a ať přijdu do ateliéru dolů že pan Veselý slaví padesátiny a že je tam raut.

A panu Veselému nebylo 50 let, ale 76. A slavil 50 let v zaměstnání ve Studiu FAMU. Takže sem se octl se sklenkou šampaňského ve společnosti, kde nechyběl ředitel studia, bývalý a současný děkan FAMU a další. Začal sem přítomným vykládat, že já zrovna tento den slavím ve Studiu rok a že sem tam poslední den. No, neprošlo mi to.

Pan Veselý vyprávěl zajímavé věci, jak třeba s Jaromilem Jirešem ukryli kameru v kufru a JJ s ní chodil a natáčel lidi na Hlavním nádraží a vznikl z toho krásný film a jak začínal a tehdejší děkan mu sokolským heslem "ni čest ni slávu" dodal chuť do práce kamerového technika. Řekl bych že filmových pokladů bude v archivu fAMU více.

Druhý úkaz v tomto prostoru sem spatřil v pátek a to byl fakt úkaz. Řešil sem že mi nejde elektrika (mimochodem prý světelná technika zde dokáže příkonem vyhodit hlavní jistič Studia z ulice, a pak holt nejedou streamy) a uviděl sem tam zvlaštni instalaci s plexisklovými stojany a známou postavu Honzy Sheby a hned bylo jasne že tam něco chystá s CIANTem.

Byl tam sam, akce měla začít později, tak byl čas a dozvěděl sem se plno zajímavostí. Na plexisklových stojánkách jsou senzory magnetického záznamu pohybu - velmi přesné, ale s malým dosahem. Proto jsou stojánky na scéně poměrně hustě a mají takové provedení, že jsou součástí scénografie. Barevné diody je rozsvěcují třeba podle toho, kde je zrovna zaznamenán pohyb. Tanečníci mají na sobě vysílače a ovládají třeba postavu v 3D virtuální scéně, která se promítá na 3D plátno s polarizovanou projekcí ze 2 projektorů, přičemž plátno uchovává polarizaci. Postavu může ovládat jeden nebo dva tanečníci, nebo i víc tanečníků každý s jedním čidlem nejakého mnohonohého robota apod. Součástí scény je pak další projekce a barevný laser, který vytváří světelné prostory, dokresluje do projekce cosi podle analýzy obrazu, prostě různé legrace. A k čemu to? Evropský projekt Dance Across Europe, něco jako dvouletý workshop pro tanečníky a tanečnice z Evropy ale i Japonska kteří si s těmito prostředky zkouší pracovat. Jak se konkrétní představení jmenuje sem už asi zapomněl. Paráda. A myslím že prostor k tomu sedl krásně, původně to snad mělo být v U1 (!) na FAMU.

V Tartu sem se seznámil také s Pille Runnel, organizátorkou festivalu dokumentárních filmů zaměřených na antropologii, tedy zkoumání různých kultur díky filmu.

Slíbil sem, že jim pošlu dokumenty o slovenských Romech co vznikly na Famu. Také chystají online festival, zajímavé souvislosti s MFDF Jihlava.

A moře v Tallinnu.

The beauty lies in the eyes of the one who is looking...

A ještě co se odehrálo na žižkově před Telefonicou pod širým nebem v noci 21. 9. 2008. Nádherné a geniální představení Teatru Novogo Fronta, premiéra Doppelganger, po Zwischenmensch druhá část trilogie symbolického hermetického theatrkabinetu. Světla, ohně, exprese, mystika... jakkoli bez alkoholu a drog dostal sem se do jiného stavu vědomí, který pominul až když mi došla páska v kameře. Pak už sem mohl jen fotit na paměťovou kartu, než i ta došla. Tak aspoň je tu fotka, video přidáme na DVD k prvnímu dílu. Jakkoli vnímám hudební scénu jako v krizi, tak tohle je aspoň na čem se dá ulítnout do jiných končin.

Rada Baltských audiovizuálních archivů uspořádala svou každoroční konferenci zvanou též "Riga seminar" už popáté, tentokrát v Estonském městě jménem Tartu. Tartu je univerzitní městečko s mnoha kulturními institucemi a jednou z nejstarších univerzit v Evropě. To je vidět i v ulicích a barech plných studentů a studentek. První večer sem koukal jaká je převaha dívek ve vydesignovaných podnicích a jak jejich partičky srkají jeden barevný longdrink za druhým a pak zaplatí kartou.

Téma konference je velice zajímavé - audiovizuální archivy v éře nových médií a jejich evoluce. "This year the conference takes a look at the rapidly developing media and the changes it has brought to the audiovisual archives. The new media has turned our world from textual to audiovisual one. In order to ensure their continuous existence audiovisual archives have to change, accept new roles and acquire new skills. Changes have affected the social values, but have they also changed the value systems in the archives?"

Jednotlivé příspěvky jsou uvedené na webu BAAC, kde za nějaký čas budou i v plné textové podobě. Přednášející vesměs z pobaltských zemí - Estonska, Lotyšska, Litvy, Finska, Norska a vyjímka snad Kanada. Zajímavá byla i přítomnost velvyslanců na začátku, protože ambasády konferenci spolufinancovaly. Ačkoli sem jako čech působil trochu exoticky, zapadl sem mezi lidi a do nejrůznějších hovorů hned, protoze to celé působilo jaksi otevřeně, nikdo si na nic nehrál, nesnažil se ze sebe dělat někoho důležitého a nedostupného, příjemná atmosféra. I prezident BAAC byl mladík vizáže studenta, poněkud zváštní že mezi distinguovanými členy s bílým vousem zastával tuto roli on. Je na fotce vlevo v hovoru s panem černým a panem bílým.

Pojďme na exkurzi po Estonském literárním muzeu, kde se konference odehrávala. Toto muzeum má depozitáře s audio a video nahrávkami, sbírky fotografické a ovšemže fondy knih, časopisů a novin.

Muzeum sídlí v historické budově nebo spíš komplexu později různě při a pře-stavovaném, ale původní prostory jsou velmi nádherné, s kachlovými kamny a výzdobou stěn a stropů. Výše je místnost s katalogem, před kterým figuruje slečna z Estonského historického muzea. O budově se vypráví, že dcera dřívějšího majitele se zamilovala do chlapce a tatínek atd. atd. a chlapec musel do války a už se nevrátil a dívka se pak v tom domě oběsila. Některým badatelům v archivech se pak prý v chodbách zjevuje jako přízrak.

Jako konference zaměřená vyloženě na archivy to bylo inspirativní prostředí, z kterého mám plno zajímavých myšlenek, budu muset už napsat nějaký text o těch on-line digitalizovaných a otevřených "Living archives".

A za rok ve Vilniusu.