michal klodner

Tak nějak končím ve Studiu po dvou letech a dal sem teda dohromady přehled co se vlastně stalo okolo tohoto archivu studentských filmů. Ten před dvěma lety neexistoval. Proběhlo ale plno zajímavých setkání, příjemných, nepříjemných i docela šílených a nějaká ta práce taky a já nevim jestli je to zrovna nějakej zlom v historii šloly, ale jestli jo, tak sem byl jeho součástí.

Většina asi chápe dotazníky jako nějakou prudu, ale pro mě to bylo důležitý, zjistit, co si lidi myslej, takže moc dík těm co se připojili a výsledky jsou v tom souboru taky.

Tak snad to pojede dál, ne? :-)

Jedno odpoleledne po cestě z Kampy, to byl červen, až teď sem vyhrábl z telefonu

Ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání Pavla ZIELENIECOVÁ, známá vyplýtváním milionů korun na slaboduchý a nesmyslný portál edu.cz, nechala včera opět za peníze daňových poplatníků provést zásah na vile Milada s cílem odstranit unikátní kulturní komunitu, která dům obývala a starala se o něj narozdíl od ÚIV přes 10 let.

Je zřejmé, že tato dáma je zcela nekompetentní ve své funkci a měla by být odvolána. Vila Milada by v případě kompetentního vedení mohla sloužit jako výzkumné centrum pro mnoho vysokých škol. Jsou v přípravě projekty sociologických výzkumů, mikroekonomie komunit, dokumentaristiky a jistě se na pražských univerzitách najdou další náměty, které by na squatterské komunitě mohly probíhat. A zatímco jiná výzkumná centra se budují za miliary eur, toto by mohlo sloužit humanitním oborům ihned a zcela zdarma!

A k tomu serveru mám už celkem osobní vztah, protože je to soužití po dlouhá léta. Plno práce a lidi, kteří jsou závislí na mailech a jakmile hodinu nejel, už se ptali co se děje, ale nedovolily nejak zásadně zasáhnout a nechával sem ho běžet, ačkoli upgrade potřeboval už minimálně 2 roky. Bavil sem se hackováním různými živly, ale v březnu sem naznal že už to dál nejde a pořídil nový hardware, ten ale ležel ve Studiu. Po letošním slunovratu v pondělí ráno byl serrver zatuhlý, že sem musel volat na hosting firmu aby ho zrestartovali. OK druhý den ale to samé a už 14 dní dost často padala databáze.Takže konec node9 jak jsme ho znali. Začal sem s instalací gentoo a v 1 v noci když sem jel ze serverovny v karlíně lehce pršelo, bylo dusno, zapálil sem si na kole cigáro a pak jsem ještě do půl šesté ráno doma konfiguroval mail.

node9 je online od listopadu 2003, kdy jsme na stary 80GB harddisk nainstalovali mandrake linux 9.2. Od te doby, tedy 5.5 roku bezel na stejnem operacnim systemu ke konci uz bez moznosti jakekoli aktualizace, hackovany a obcas zatuhavajici. Ted tedy mame uplne novy system Gentoo a nekolik let vyvoje diky lidem okolo svobodneho software je znat. Server ma tez novy hardware 1TB disk, 2GB pameti (drive 512) a dvoujadrovy 64bitovy procesor, takze schopnost zpracovat zvysujici se pocty shlednutych webstranek je mozna ctyrnasobna. Ted bude mozne zase pribirat nove weby a rozvijet projekty dal.

Jako prvni byly migrovany ssh uzivatelske ucty a zprovoznen mail, dalsi veci ktere tu byly budu postupne ozivovat nekdy na novych verzich softwaru, kdyz uz to nepujde, tak alternativni nahradou. Zmenou je nove php 5.2, nektere stare skripty nemusi fungovat, php 4.3 uz neni dale vyvijeno a s tim souvisi upgrade webu v ezPublish, ktery si vyzada par dnu, take jeste nebezi streaming server.

orX - admin

Po dvou dnech téměř vše běží, ale byl to docela záhul a bavilo mě to. Je to vlastně neuvěřitelný jak něco co dlouhá léta vyhnívalo nabralo nový směr, dřív restart trval 10 - 15 minut a já trnul jestli se vůbec znova objeví online a neskončí s nějakou chybou na disku. Teď je do dvou minut svižně zpět. Ty stavy dřív kdy sem byl ze všeho nasraný jak ztrácím čas jak to dělám zadarmo a všichni toho využívají odplynuly. Zjistil sem že je tam plno webů, o kterých sem ani nevěděl, že i když jich pár už na serveru není, je to neuvěřitelně zajímavé seskupení tvůrčích lidí a stojí to za to. Teď ještě předělat domovskou stránku a všechny tam propojit.

Brzy video ze serverovny na kterém je rack Arachne.

Amsterdam, coffeeshopy. NIMK, Holandský institut mediálního umění alias Montevideo, disponuje mnohem rozsáhlejším a propracovanějším archivem a je mezi ním a V2 vidět, jak podoba a rozsah archivu utváří možnosti a aktivity organizace. Archiv NIMK vznikl ze 4 různých zdrojů a sahá do 70. let. Obsahuje digitální video z oblasti nových médií a videoartu, z poloviny od holandských umělců. Obsahuje asi 2000 titulů, ke kterým má NIMK práva na distribuci, jinak zpracovávají ještě referenční archiv, který je mnohem rozsáhlejší. Protože tato organizace měla s archivnictvím značné zkušenosti už v 90. letech, obracejí se na ni v současné době různé další instituce a pro ně poskutuje archiv jako službu a tudíž zpracovává do svého katalogu i tyto další sbírky. V současné době se také účastní projektu GAMA, vytvoření jednotné brány ke sbírkám mediálního umění, takže sdílí a vyvíjí zkušenosti spolu s mnoha dalšími archivy po Evropě. Archiv NIMK má několik rozhraní, veřejné obsahuje jen krátké ukázky, v budově je mediatéka, která umožňuje přístup k plným videům, administrační rozhraní a přibude možná integrace katalogu s on-line distribucí uměleckých děl. Na DVD NIMK vydává díla z archivu minimálně, poskytuje ale distribuční samplery jako náhled novinek v archivu, kterými jsme byli obdarováni. Archivem nás provázela Sandra Faulconier.

Holadsko. Coffeeshopy. Prvním cílem, domluveným na poskytnutí rozhovoru, byl Institut for unstable media V2 v Rotterdamu. V2 má archiv zaměřený na dokumentaci akcí, instalací a performancí, neuchovává tedy přímo umělecká díla, ale dokumenty, které se vážou k určitému společenskému kontextu umění nových médií. V2 funguje už 25 let, archiv se vyvíjí asi 9 let a dá se řící, že je centrem různých aktivit, k aktuálním akcím na webu se kontextuálně řadí starší, ze záznamů se dávají dohromady výukové materiály pro školy a vůbec je poměrně dost využíván. Kromě dokumentace, která v něm už je, má V2 nejrůznější elektronické materiály ještě nezpracované kazety, na starších serverech uložená data. Bavili jsme se také o důležitosti technické infrastruktury pro provoz webů aj., která umožňuje V2 budovat archiv, protože jinak stránky mizí, provideři mění podmínky, služby zdarma, jako je nyní třeba YouTube mohou být zpoplatněny apod. Rozhovor jsme provedli s vedoucím archivu Ariem Altenou a Sofií Bustorff, která nám pak ještě ukázala prostor pro konání performancí a Lab.

Foto Pavel Vrba

Pjekně barevné, připomíná mi to barvičky na MySpace Texy. Barevný maximalismus.

Tak, hotový leták s návody jak zacházet s webikem dnes (včera) odeslán do tiskárny.

Umělci jsou ve správě stránek asi dost neschopní, takže několik webů na node9 bylo už dlouho neudržovaných a obsahujících pochybné skripty, práva nastavená na zápis pro kohokoli a podobně. A protože jsme neměli PHP v safe modu, umožňovalo to hackerům už delší dobu nahrávat různé skripty a backdoory a spouštět je. Dřív ještě třeba rozběhli DC server a několikrát sem mazal různé italské filmy co sdíleli, protože blokovaly zálohování, většinou teda byly o ničem, pak nějaký floody paketů, který sem postupně eliminoval, protože kvůli nim provider zablokoval IP adresu serveru a byl celkem klid, až do nyní 10/11. března, kdy turečtí chlapci celkem rozsáhle hackli weby na mnoha místech, kde se dalo zapisovat, a kromě zábavných vizitek tam umístili paypal spoofing stránky, takže od providera začly chodit upozornění na podezřelé stránky a incidenty a pak ještě spustili UDP flood a to už teda přehnali, node9 je k dispozici celkem volně k využití, ale nesmí to narušovat jeho provoz, což by odpojení způsobilo. Takže zas plno práce, php do safe modu, 3 dny laborování s IP adresama a doménama, aby všechno běželo jak má. Ale jinak mám hackery rád, nechal sem si jejich vizuály tam, kde je dali a nevadí, je to taková výzdoba serveru, něco jako ve městě graffiti. node9 už běží 5 let a tak má dost podivných a opuštěných zákoutí kde se vrství data tak, jak šel čas.

LATL je taková spojka. Kdysi v NewYorku videoartisti Bohuslav a Steina Vašulkovi a další provozovali takový prostor jménem The Kitchen a Woody to nazval Live Audience Test Laboratory. Ćetl sem velmi tlustou knihu nedávno vydanou v ZKM (Buffalo Heads), kde je plno rozhovorů o té době. Třeba Steina říká, jak dali někde monitory do řady a na všech běžela jedna smyčka a pořád, mnoho hodin, a před to si sedli zhulenci kývali se a čuměli a jak to bylo super.

Tehdy už byly sedmdesátý léta, ale dřív, přelom 50 a 60. nebyla vůbec žádná alternativní kultura. Média tehdy měla svoje vyhraněná území a povinné náležitosti - hudba koncertní sály a kvádra, výtvarné umění svoje noblesní galerie, film zase kinosály. Nic mezitím nebylo, neexistoval underground a kontrakultura, ta vznikla až následkem hnutí hippies, všichni umělci museli respektovat pravidla žánru a jeho institucionálního pořádku. Jazz? To bylo jen pro černochy a feťáky.

To bylo prostředí,do kterého přišla intermedialita. Najednou ste přišli nakoncert kde byli všichni v těch kvádrech, jakože nic, připravené piáno, ale místo virtuóza přišel týpek kterej se tam chvíli podivně tvářil, pak někdo našplíchal na klavír barvu a nakonec ho rozmlátii krumpáčem. Performance? Výtvarné umění? Hudba? Fluxus? Pecka mezi oči?

No, jak říká Steina, v Kitchen neměli rádi galerie. To byl establishment, to byly instituce. Oni chtěli být svoboodní, dělat věci jinak, experimentovat, vystoupení tam často byly pokusy, kdo chtěl mohl s vybavením něco podniknout a když to bylo pro přítomné diváky nesnesitelné, odešli vedle na bar. A ptali se jí, jestli tam i Nam June Pajk dělal nějaké představení. Jako že jo, ale to vždycky přiša úplně jiná společnost na tu akci. Smetánka, high heels z 5. avenue, ty lidi z galerií, to sme moc nemuseli.

No i mě se z nich dělá někdy husí kůže. Ale o čem je teda řeč, když současná vizualita? Jasně že mluvím o Bulvě fabule.Několikrát sem sám zažil a jindy mi zas známí řekli, jak člověk chce něco ukázat, promítat určitým způsobem a jak to celé nevyjde, zhapruje, nefunguje přehrávač, nejde zvuk, řeší se to nouzově ale hlavně, aby na plátnech něco bylo a lidi se tím bavili. To ale není jediný důvod, proč si VJing se současnými galeriemi moc nerozumí, spíš to vůbec není ten důvod. VJing je totiž současný underground, současná avantgarda a ta si nikdy s oficiální kulturou ve své době nerozumí. Proč? Protože oficiální kultura a etablovaní teoretici a kurátoři neví co si o tom mají myslet. Nečetli o tom v knihách a renomovaných časopisech, nerozumí v čem je to vlastně zajímavé, nebo to naprosto popírá jejich představy o umění, připadá jim to pokleslé, komunální, špatně se to vysvětluje a vlastně vždyť mají dost svých známých a vůbec co by si měli nechat zaneřádit své čistoskvoucí galerie třeba nějakými tekknaři dyť sou to snad nějací traktoristi co si na polích píchají marihuanu nebo co? Galerijní kurátoři nikomu nepomůžou, nezajímají je začínající umělci, radši dovezou zahraniční hvězdu podle recenze v časopise a za peníze z grantu a udělají ji akci. Vpodstatě dusí scénu, lidi nemají přiležitosti, jejich média pro ně nepracují, galerijní klienteismus je jen pro pár známých.

Pro klasické galerijní teoretiky a kurátory, a to platí i o nových médiích, musí existovat umělec jako už etablovaný mediální produkt. Balíček, nálepka, jméno co už někdo naplnil obsahem a lze to nyní koupit a předvést. Hlavně aby byl nějaký text, explikace, která se dá zkopírovat a přetisknout. O čem je pak ta hudba nebo vizuál, jestli vůbec o něčem je, je vedlejší. A abych nezapomněl, oni vlastně milují avantgardu... ale tak minimálně 20, 30 let zpátky, hlavně aby už nešokovala, její význam byl řádně potvrzen renomovanými publikacemi, pak ji mají rádi, spolu se všemi žhavě současnými umělci,kteří vytvářejí už kolikátou kopii kopie co známe jako 30 let starý videoart nebo experimentální film.

Takže bulva. Situace před 3 roky kdy vznikla byla asi taková, že předtím platilo, že VJ je celkem nikdo, VJs promítají na parties jako doprovod hudby, musí si všechno připravit sami, plátna, projektrory a co tam pouští je jen navíc a sou rádi vlastně, že si vůbec můžou zapromítat. No, to trochu přeháním postoj některých producentů, jasně že vyprofilovaní VJs tu už byli a audiovizuální projekty též, ale prostě situace, že všechno na zvuk pořadatel připravil, a hudebník mohl přijít a hrát, ale projekce byla většinou nechána na VJích, ať si lezou po stropě jak umí a seženou si žebřík kde chtějí... David beránek tehdy přišel s jednoduchou myšlenkou. VJ akce každý měsíc v renomovaném klubu Roxy, VJ je ten hlavní, line-up se sestavuje podle VJs a ti si vybírají hudbu, pozvou DJe, sami hrají nebo cokoli, pro VJeje všechno připravený, stačí se píchnout do mixu.

A to znamenalo hodně. Soustředit se jen na tvorbu a nemuset celý den běhat okolo kabelů, připravit si originání set na 2 hodiny, nebo třeba jen hodinu a nemuset rozmělňovat a smažit cokoli jen aby člověk vydržel celou noc do rána. Přijít se svým projektem pod svým jménem. Zamyslet se nad tím, co dělá (třeba :).

Co teda VJs dělají... v dnešní době, která je přemedializovaná, útočí na nás stále přemíra obrazů, je VJing odpovědí. Znamená zachování si individuality, nepodlehnutí, keativní přístup ke všemu co přichází a zpracování do formy která je osobní výpovědí. VJ vůbec nemusí promítat "svoje" materiály, videa, často to naopak popírá, čím má Vjing vlastně být, mixuje filmy, televizi, animace, obrázky, počítačové hry, živé kamery, nepřijímá tu pasivní roli společnosti která to všechno má konzumovat, dělá si z toho zábavu a mixuje to podle hudby. Nebo může tvořit z ničeho přímo naživo, neví, co bude promítat za minutu, maluje barvami a ovládacími knoflíky podle hudby, podle beatu, vytváří svou interpretaci hudby, přímo v daném okamžiku, objevuje v ní vizuální prostor a provádí jím diváky. Ano, jsou i "VJs" kteří důležitě přijdou se svým videem, dopředu přichystaným a náležitě vyzdvihujícím jejich ego a to tam prostě pustí a je to. Ale je to hluché, že obraz reaguje na hudbu a dává vám prostor pro fantazii je prostě poznat.

3 roky, to je dobých 30 akcí a na každé zhruba 3 projekty, základ Bulvy zůstal 3 sety od 20h do 22h, od 22h do 00h a od 00h do 02h. To je obrovské množtví lidí, tvůrců, kteří dostali příležitost, i když třeba začínali a nikdo je neznal. VJing je docela subkultura a David to míchá dohromady dobře, podle vizuálního stylu, podle toho jak se kdo s kým zná, podle hudby... Ná plátnech byly klasické mixy, animace, diáky, design, feedbacky, šum, chyby chtěné i ne, hry, HD, 3D, freetekno, desítky vizuálních stylů, skutečná a bezprostřední vizuální zkušenost dnešní doby. Jedno plátno, jeden kanál, 6 pláten, 3 kanály, plátna průsvitná i jinak speciální instalace, plazmy, obrazovky všeho druhu. a VJs se všemi možnými i nemožnými softwary, hardwary a bastly. Proto říkám, že bulva je v poslední době nejvýznamnější počin v čechách na scéně vizuálních umění. Co na ní všechno proběhlo, o tom by se daly psát diplomky a dizertace, ale naštěstí se nepíšou, nebo budou až za pár let,až to lidi pochopí, teď je asi pořád lepší přijít na bar a pokud člověk může aspoň trochu mluvit pokecat se všema těma lidma, protože je to free a pro VJe společenská akce tak často přídou i ostatní. A někdy sme i otočili stage a VJs i DJs sou u baru a je jim vidět do kuchyně.

A nic se nanahrává. VJing je umění performance, existuje jen v daný okamžik a když projektory zhasnou, přetrvává jen v myslích lidí.

VJing je forma,která je stále aktuální výpovědí o současnosti. Přebírá postupy třeba z videoartu nebo experimentálního filmu, ale v principu s nimi nemá nic společného. Vychází z úplně jiné podstaty. Tím jedním rysem je performance, tvorba naživo. Dalším je klubová kultura, ze které vzešel a kam patří, v klubech je dobrý zvuk, ne v galeriích. A zvuk je základ. A moment, kdy taneční hudba sesadila pop-star z pódia a udělala z něj DJe, jednoho z nás. Naopak, VJing jako svébytná forma expandoval do mnoha uměleckých směrů, od filmu přes třeba instalace a design software po oblečení. Nějak sem to nedokončil, no ono se říká že vlastně VJing doteď ještě nebyl v úplnosti definován, jenom se ví, že to kulturní a umělecký fenomén teda je.

Dal bych tu zahraniční citaci: 'Konvergence dala dohromady technologické aplikace s designery a umělci. Diverzita mediální krajiny umožňuje, aby práce plynula do mnoha různých oblastí. Teď je pro kreativní lidi možné pracovat napříč platformami pomocí multidisciplinárních nástrojů. Hybridní tvůrce přichází s novými způsoby práce a spolupráce, je relativně snadné překročit hranice kýmkoli, protože prostředky tvorby jsou snáze dosažitelné.' (Walter, S. OneDotZero, v D-Fuse, 2006, p. 46). No je to šílený, ale vpodstatě asi říká něco podobného, co sem se snažil vysvětlit na začátku na příkladu intermediality 60.let a třeba hnutí Fluxus. Zapomeňte na staré formy a otevřete oči. Je tu něco co vychází z nás samých, co neomezují žádné dříve vyježděné koleje. Záleží jen na imaginaci a strukturách vašeho vědomí.

Onehdy sem byl na akci v galerii NoD, byli tam známí, tak sem zašel a bylo to pěkné, od 8mi do 10ti 3 projekty, vymakamé, videoartové retro, divoké čtverečky a vůbec a pak sme kecali dlouho na baru, zajímaví lidi, umělci, intelektuálové... a pak sem šel dolů kde byla Bulva a najednou sem byl jinde. Nahoře se sedělo způsobně tiše na židličkách a servirovaly se hotové produkty, komodity, přesně ohraničené... ale nějak skříplé, mrtvé, tady sem se ocitl uprostřed audiovizuálního prostoru, v obraze a zvuku, svobodně, mohli sme tancovat a plout tím, dokud nám to VJ a DJ chtěli dávat, úplně jiný rozměr, vesmír, který jinak nezažijete. A to je ten rozdíl.

oRx|Xor|rOx

tak chodim rano (teda okolo poledne) do Studia a koukam na tu reku, az sem musel slizt z nabrezi dolu k vode, vali to teda pjekne

FLOSS+Art je první kniha na téma svobodného/otevřeného softwaru (FLOSS) pro umělce a designery nejen jako technického nástroje, ale také jako média, které pracuje odlišným způsobem a má svou vlastní filozofii, politiku a estetiku.

FLOSS+Art kriticky odráží vznikající vztah mezi ideou svobodného softwaru, otevřeným obsahem a digitálním uměním. Poskytuje vhled do společenských, politických a ekonomických mýtů a realit spojených s tímto fenoménem.

Příspěvky od: Fabianne Balvedi, Florian Cramer, Sher Doruff, Nancy Mauro Flude, Olga Goriunova, Dave Griffiths, Ross Harley, Martin Howse, Shahee Ilyas, Ricardo Lafuente, Ivan Monroy Lopez, Thor Magnusson, Alex McLean, Rob Myers, Alejandra Maria Perez Nuñez, Eleonora Oreggia, oRx-qX, Julien Ottavi, Michael van Schaik, Femke Snelting, Pedro Soler, Hans Christoph Steiner, Prodromos Tsiavos, Simon Yuill vybrali a redakčně zpracovali Aymeric Mansoux a Marloes de Valk (GOTO10).

Zpracování knihy trvalo víc jak rok. Už se odehrály dvě akce uvádějící knihu, v říjnu loni v OpenMute v Londýně s pivem zdarma a finální vydání knihy ve verzi 1.1. ve
Willem de Kooning Academy / Crosslab v Rotterdamu.

Můj příspěvek o informačních nomádech si můžete přečíst i na konvergenci. Stálo by za to takto zpracovat všechny a přeložit do češtiny, k čemuž editoři sami vyzývají. Obsah je svobodný a zde by se dal ve strukturovaném textu komentovat a rozšiřovat o další informace.

Více informací, objednávka knihy nebo stažení torrentu na odkaze níže.